V posledních letech zaznamenáváme, jak velká koncentrace ekonomické moci v rukou úzké elity – oligarchů, korporací a vlivných jednotlivců vede k nárůstu moci politické, která se transformuje do konkrétních politických rozhodnutí. Za těmito rozhodnutími existují procesy, které oslabují veřejné instituce, podkopávají důvěru v demokracii a vytváří prostředí, kde vládne privilegována menšina, zatímco většina je různými prostředky záměrně umlčována. Tento trend spojený s ohrožováním demokratických hodnot prostřednictvím zneužívání svých privilegií můžeme pozorovat v rámci aktuální politické situace ve Spojených státech amerických a v některých státech Evropy, jako je například Německo, Maďarsko a Česko. Tamější korporace a miliardáři financují kampaně jednotlivých politických představitelů, lobbují za své ekonomické zájmy a ovlivňují veřejné mínění tím, že podrývají nezávislost médií. Důsledky jsou znatelné už v každodenním kontextu. Stále rostoucí propast mezi bohatými a chudými, nedostupné bydlení a politici, kteří se místo na zájmy svých občanů, zaměřují na zájmy sponzorů.
Toto navíc nejsou jen holá fakta, která by představovala nějaký abstraktní problém, to je realita. Demokracie je ohrožená a pociťují to samotní obyvatelé jednotlivých zemí. V první demograficky reprezentativní DEMDIS diskusi o vnímání demokracie v české společnosti, která proběhla ve spolupráci s analytickým ústavem STEM, se ukázalo, že většina respondentů (kolem 80 %) si myslí, že demokracie v České republice je křehká a může být snadno ohrožená, a 82 % respondentů souhlasilo s výrokem, že naši demokracii nyní ohrožují hlavně zkorumpované elity, které mají moc, peníze a nezáleží jim na zájmech běžných občanů. Do diskuse se zapojilo celkem 656 účastníků a účastnic.
Situace je alarmující a obávám se, že představa, že nás zachrání někdo osvícený a schopný, může být nebezpečná. Tato představa nás navíc může uvrhnout do stavu pasivity a smíření se s aktuálním společenským řádem, zatímco mocné elity stále upevňují svůj vliv. V kontextu oligarchizace společnosti, nárůstu krajní pravice a zesilování fašistických tendencí ve Spojených státech amerických a v některých zemích Evropy je ale třeba začít přemýšlet nad tím, jakou budoucnost jsme ochotni pro sebe a naše okolí přijmout. Kam jsme ochotni vložit svou energii bez očekávání, že se výsledky musí projevit okamžitě, a s jakými lidmi vůbec tuto cestu k obnově demokracie chceme podniknout.
Moc oligarchů můžeme vyvažovat tím, že se zaměříme na procesy vedoucí k větší decentralizaci ekonomické moci, jako je budování komunitní síly, zapojování se do diskusí, do odborů, družstev nebo různých občanských iniciativ prosazující například modely solidární ekonomiky. Stejně užitečná může být podpora nezávislosti médií a investigativní žurnalistiky a větší politická participace skrze podepisování petic a zapojování se do demonstrací.
V neposlední řadě je třeba zmínit, že demokracie není jen o institucích a volbách, a už vůbec není samozřejmost. O demokracii je třeba pečovat, a to skrze vzájemnou solidaritu, laskavost a porozumění. Je to o aktivitě vedoucí k větší empatii a hledání sdílených zájmů a hodnot, a to především tam, kde se nás ti, co stojí u moci, snaží rozdělovat. Těchto cílů přitom můžeme dosahovat pouze tím, s jakou otevřeností a ohleduplností přistupujeme k lidem v našem okolí, a jak citlivě dokáže vnímat jejich potřeby a zkušenosti bez předsudků a vlastních projekcí.
Demokracie je především o živé a široké síti vztahů mezi lidmi, o kultuře vzájemné podpory, dialogu, spolupráci a sdílené odpovědnosti. Cesta k obnově demokracie může být náročná a zdlouhavá, ale stojí za to.
